složky EZLN totiž uplatňují striktní pravidla týkající se žen. Ty se při vstupu do ozbrojených
složek EZLN musí vzdát rodiny, vdát se mohou jen se souhlasem velení a nesmí mít děti.19
Tato pravidla se mohou zdát paradoxní vzhledem k revolučnímu zákonu dávajícímu ženám
právo mít tolik dětí, kolik sami chtějí, a vybírat si partnera dle vlastního uvážení. Může se také
zdát, že dochází pouze k záměně patriarchátu rodiny za patriarchát armády. Je však důležité si
uvědomit, že armáda je veřejný subjekt tvořený oběma pohlavími a absence rodiny má v ní
velmi důležitou roli. Zejména při absenci vlastních dětí odpadá potřeba starat se o domácnost.
I přes zdánlivou rovnost, kterou to přináší, je ale přítomen vážný problém. Tím je fakt, že zde
chybí nová generace, tedy děti. Bez nich ztrácí sdílené rodičovství smysl. Nedochází totiž
k nabourání genderových stereotypů daných patriarchální společností.
Účastí žen v armádě, a to i na velících postech, splnilo EZLN jen část svého revolučního
zákona. EZLN však slíbilo ženám i podíl na rozhodování. Problémy s účastí žen ve veřejných
funkcích se objevily velmi brzy. Jak samo EZLN přiznává, jedním z největších problémů bylo
nevědomí žen o možnosti participace zapříčiněné rozdělením rolí muže a ženy v patriarchální
společnosti.20 Domácí práce totiž ženám zabíraly veškerý volný čas a ty tak neměly možnost
účastnit se veřejného života. Navíc vždy nad nimi stál muž, který za ně rozhodoval a živil je.
EZLN tak muselo ženy seznámit s jejich možnostmi a překonat psychologické bariéry mezi
pohlavími. Obecně lze ale říci, že k účasti žen v autonomních orgánech docházelo velmi
pomalu.21 Na druhé straně to však byly ženy, kdo převážně mluvil jménem EZLN na
mezinárodních shromážděních nebo jednal s mexickou vládou. Nicméně autono