komparaci s ostatními živými subjekty. Uvědomování si vlastního já se formuluje během
prvních dvou let života dítěte a je základní podstatou této odnože feminismu.3
Dítě nezávisle na pohlaví je podle Nancy Chodorow primárně narcistní a je propojeno
s okolním světem, který je z velké části tvořen matkou. Dítě si není vědomo samo sebe. Právě
vztah matky a dítěte je klíčový. Uvědomění si okolního světa včetně vlastního já, tedy jáství, je
po celou dobu závislé na vztahu dítěte k matce. Z hlediska rodové identifikace pak dochází
k rozdílnému vnímání matky v závislosti na pohlaví. S uvědoměním si vlastního já přichází i
uvědomění si svého okolí, jehož je matka součástí. Mužská identifikace ve vztahu k matce
probíhá na základě negace. Děti mužského pohlaví se musí postavit vůči původní identifikaci s
matkou. Naopak u dětí ženského pohlaví identifikace probíhá opačně. Dívkám je umožněno se
s matkou rodově identifikovat.4
Mužská identita povstává z reaktivního „ne“ matce a ženě. Ženská identita naopak stojí
na „ano“.5
Tento proces se v patriarchální společnosti neustále opakuje a Nancy Chodorow jej
nazvala tzv. reprodukcí mateřství. Ta je způsobena výhradní ženskou péčí o děti a s tím
souvisejícím vyloučením žen z nerodinných aktivit. Jako řešení tohoto nekonečného koloběhu
Nancy Chodorow navrhla tezi sdíleného rodičovství (Equal Parenting). Hlavní myšlenkou teze
je zapojení otců do péče o dítě, které by umožnilo matce rozvoj vlastní individuality. Zároveň
má role muže coby pečovatele ovlivnit proces diferenciace, a to zejména u chlapců. V rodinách,
ve kterých se otec s matkou rovnoměrně dělí o péči o dítě, má být umožněna chlapci identifikace
s otcem, čímž je chlapci lépe umožněno vymanit se z negativní identifikace s matkou.6
Druhou, již výše zmíněnou autorkou, která rozvijí Winnicottovský feminismus, je
Jessica Benjamin. Ta přidala k rodové diferenciaci druhý prvek, kterým jsou mezilidské vztahy.
Nejde tedy pouze o to, jak dítě chápe samo sebe, ale i jak se vztahuje k druhým. Nezáleží jen
na tom, zda uznáme či neuznáme druhého, ale i to zda druhý uzná nás. Benjamin pokládá uznání
druhých za základní kámen sebepotvrzení. Toto uznání však musí pocházet z autonomního
subjektu. Důležité je, abychom subjekt, který nás uznává, uznávali také. K tomu však
BARŠA, Pavel. Panství člověka a touha ženy: feminismus mezi psychoanalýzou a poststrukturalismem. Vyd. 1.
Praha: Sociologické nakladatelství, 2002, Studie (Sociologické nakladatelství). s. 16.
4
CHODOROW, Nancy. The reprodu