(OBSE) upozornila, že volbám chyběly rovné podmínky soutěže, kvůli zneužití
administrativních zdrojů, neprůhledné kampani, neobjektivnímu mediálnímu pokrytí a
rozsáhlému vlivu oligarchů a silných ekonomických skupin. Samozřejmostí pak bylo uplacení
voličů v jednočlenných okresech (Freedom in the World: Ukraine 2013).
Možnost aplikace teorie revoluce
Revoluce a jejich analýza, stejně jako teorie revolucí jsou diskutabilní problematikou,
která si zasluhuje určitě další pozornost badatelů a politologů. Tento článek by se dal nazvat
pokusem o aplikování teorie revoluce, která vznikla na základě zkoumání revolucí ze 17. a 18.
století, na barevnou revoluci jednadvacátého století. Ze začátku se tato snaha mohla zdát jako
marný pokus, který na konec vypadá vcelku reálně. Z následující tabulky lze vyčíst (viz tabulka
č. 2), jak tento pokus dopadl. I když Brintonova kniha vyšla před více než 70 lety, mnohé z toho,
co uvedl, platí dodnes. Jak revoluce v 17. století tak barevné revoluce v 21. století mají stejný
či velmi podobný průběh prvních dvou fází, což může být hlavním důvodem, proč lze tuto teorii
aplikovat i v dnešní době. Každá revoluce nehledě na časovou linii nevypukne z ničeho. Musí
zde existovat dlouhodobá nespokojenost obyvatel, zaostalost státu a celá řada dalších problémů
čili symptomů. I druhá fáze probíhá podobně. Tuto fázi odstartuje nějaký zvrat, který podnítí
obyvatelé k dramatickým událostem, většinou k protestům. Fáze končí nástupem umírněných
k moci. V druhé fázi, v období krize můžeme vidět určitý rozkol s Brintonovou teorií, protože
i když se umírnění v období své vlády ocitli v krizi, nebyli nikým nahrazeni, neboť zde chyběla
existence tzv. dvojvládí. Fáze rekonvalescence ve všech subfázích odpovídá případu Oranžové
revoluce, protože se vlády ujali příznivci starého režimu, kteří dovedli zemi téměř k bankrotu a
změnili společnost, většinou k horšímu. Poslední fáze (rekonvalescence) může připomínat
nultou fázi revoluce (symptomy). Stejně jako před revolucí i zde se objevuje nespokojenost
obyvatel se stávajícím režimem, hospodářský propad, silný vůdce v čele země, který utlačuje
základní rysy demokratické společnosti a posiluje tak svou pozici. Nepodepsání asociačních
dohod s EU na konci roku 2013 můžeme pak považovat za zvrat a začátek první fáze revoluce,
stejně jako před devíti lety zfalšované výsledky prezidentských voleb. Brintonova teorie
revoluce tak může v určitých situacích připomínat koloběh událostí či fází, které se opakují a
v případě Ukrajiny se budou opakovat, dokud země neodstraní všechny překážky, které jí brání
dokončit proces demokratizace.
18